Letošní rok jsem začal solidně pátým místem v Super High Rolleru na Bahamách. Vlastně celý tamní pobyt byl super, zatím asi nejlepší ever. Bavil jsem se tak dobře a měl jsem tak dobrou náladu, že jsem se rozhodl po dlouhé době zúčastnit Aussie Millions. Melbourne je skvělé město. Naposledy, když jsem byl v Austrálii, tak jsem zůstal jen v Sydney, ale miluju obě města.

Odhrál jsem $100K Super High Roller, ve kterém měli všichni hráči 30 vteřin na své rozhodnutí. Musím říct, že je to super věc. Zvlášť v době, kdy si tolik převážně mladých hráčů bere až absurdně dlouhou dobu na každé své rozhodnutí. Hned ze začátku jsem dostal jeden cooler a bad beat, ale pak jsem hrál, myslím, extrémně dobře. Pak jsem naskočil do Main Eventu, kde jsem hrál taky dost dobře až na jeden spot, kdy jsem se rozhodl hrát velký pot s QQ (do AA) před flopem místo toho, abych tuhle hru zahrál pomaleji.

Jak jsem prohrál milión

Neměl jsem v plánu odehrát $250K event, ale potom, co jsem vyhrál nějaké peníze v televizní cashovce, jsem byl v takové té pokerové náladě a tak jsem nakonec změnil názor. Abych to zkrátil, byl to pro mě devastující turnaj. V pěti zbývajících hráčích jsem byl chip leader, peníze brali první tři, třetí $800K. V posledních čtyřech jsem měl proti sobě Phila Iveyho,  Patrika Antoniuse a Guse Hansena.

Gus byl na shortu a já jsem hodně dlouhou dobu nedostal žádnou hratelnou handu, no a rázem jsem měl z 1,2M 700K. Gus byl neustále ve hře, nahoru dolů, a pak přišla při blindech 25K/50K následující hra, před kterou jsem měl 15BB (765K). Patrik raisnul na buttonu, přičemž mu zbývalo asi 19BB, takže jsem byl přesvědčený, že můj shove může callnout jen s monster handou vzhledem k té šílené bublině. Navíc jsem jako short cítil, že je vhodný čas, abych byl právě já tím agresivnějším hráčem, protože ostatní se nechystali v této situaci hrát žádné velké poty. Tak jsem teda pushnul s A8 a dočkal se insta callu od JJ. Byl jsem venku a cítil se, jako bych právě prohrál milión dolarů. Druhý den ráno, když jsem se probudil, mi bylo docela dost úzko. Takhle mizerně jsem se necítil už douho.

Následující den večer jsme se vydali s Jasonem Mercierem, jeho snoubenkou Erikou, Patrikem a jeho ženou Mayou na finále Australian Open a musím říct, že to byl úžasný zážitek! Až na to, že jsem musel neustále civět na Patrikův ksicht a poslouchat narážky na to, jak mě vyřadil, bylo úžasné sledovat takový zápas na živo. A zápas to byl šílený, skoro šestihodinová bitva!

Hacknutí mého účtu

Z Melbourne jsem letěl 31. a když jsem přistál, zkusil jsem se přihlásit do mého účtu na hotmailu, ale pořád mi to házelo hlášku „špatné heslo“. Zkoušel jsem to několikrát, ale pořád to nešlo. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet a začínal jsem se mít trochu obavy. Jednou jsem se s něčím podobným setkal u svého kamaráda a tak jsem tušil, že mi asi někdo hacknul účet. Nejvíce jsem se obával toho, že by někdo mohl zveřejnit obsah mých emailů. Nemám sice co skrývat, ale jsou tam dost osobní věci ohledně jiných lidí a kdyby se to dostalo ven, měl bych vážně blbý pocit.

Dostal jsem krátkou zprávu od Lexe Veldhuise ve stylu „co to bylo?“. Netušil jsem, co tím myslí, ale pak mi došlo, že jestli se mi někdo naboural do mého emailu, mohl taky hacknout můj účet na PokerStars. Kouknul jsem se na twitter a byla tam zmínka o nějaké handě, kterou jsem měl odehrát noc předtím. V tu chvíli jsem začal mít opravdu nahnáno. Napsal jsem asistentce Patty, jestli se jí podaří přihlásit na můj email a zavolal svému agentovi Brianovi, aby zjistil případnou aktivitu na mém PS účtu.
Docela rychle jsem se od Patty dozvěděl, že se někdo opravdu přihlásil na můj PS účet a trochu si užil. Což docela nechápu. Neprohrál peníze proti nějakému konkrétnímu hráči, prostě je jen tak prohrál na několika stolech. Celkem $61,000. Netuším, proč mi nevybral celý účet, ale jsem za to rád.

V takových případech, kdy Vám někdo hackne email, vyplývá z podmínek PS, že od nich nemáte nárok na žádnou náhradu škody, ať už jste kdokoliv, tak jsem to musel skousnout. Vzhledem k tomu, že jsem de facto přišel o milión pár dní předtím, tak těch $61K zas až tolik nebolelo. Byl jsem nakonec šťastný, že se mi podařilo dostat zpět svůj emailový účet.

Vyšetřování probíhá a samozřejmě doufám, že toho týpka chytnou. Kéž by se mohly takové případy řešit jako kdysi ve Vegas – vzali byste ho do pouště na jedno odpoledne a učinili spravedlnosti za dost. Bohužel už v takovém světě nežijeme. Myslím, že takovým spravedlivým trestem by bylo pár úderů baseballovou pálkou mezi nohy a snad i kastrace, ale to je jen můj pohled :)
Hodně lidí se mě ptalo, jestli používám RSA token. Odpověď je ne, ale určitě si jej teď pořídím. Popravdě moc takové pokročilejší technologie nemusím a myslel jsem si, že by to bylo na mě moc složité. Doporučuju všem, aby si jej pořídili, protože jeho užívání je vlastně úplně jednoduché. Email Vám pořád hacknout můžou, ale už se nedostanou na Váš PS účet.

Takže prachy jsou prostě fuč. A abych dodal, nedostává se mi žádného speciálního zacházení. Dokážu si představit, že by se dalo udělat více, kdyby ty peníze prohrál cíleně proti jednomu hráči a ten je hned vybral, ale to se nestalo. Nemůžete chtít po hráčích, kteří ty peníze vyhráli, aby je vrátili zpět. To prostě nejde. Stalo se to už několika dalším lidem a za žádných okolností bych nepřijal nějaké zvýhodněné řešení oproti těmto minulým případům. A ani mi nebylo nabídnuto, aby bylo jasno. Kdyby bylo, nepřijal bych, bylo by to nefér.

PokerPlayer Magazine

Už dříve jsem dělal pro PokerPlayer několik rozhovorů, všechny byly ok. Ale teď po přečtení toho posledního jsem zjistil, že si některé věci napsali po svém, jak jsem je rozhodně neřekl. Domluvil jsem s nimi, že mi dovolí tyto věci vyjasnit v krátkém článku. Na obálce časopisu jsem byl já a nápis „How I conquered Online Poker” (jak jsem dobyl online poker). Takhle jsem to ale nikdy neřekl a rozhodně to ani není pravda. Ještě by šlo napsat třeba „How Daniel Negreanu conquered Online Poker“, ale i to by nebylo úplně přesné. Určitě jsem se ve své hře online zlepšil, ale když jsem ten titulek viděl, tak mě to vyvedlo z míry.

Ještě tam byly další dvě fráze, které se mi nelíbily. Titulek „What’s Wrong with You?“ (co je to s Vámi?) a pak ještě „Daniel Negreanu is asking what the hell is wrong with players today?“ (Daniel Negranu se ptá, co to k sakru je s hráči v této době?). To vypadá dost útočně, ale rozhodně to tak nebylo myšleno. Měl jsem na mysli především stav televizního pokeru v USA v současné době, který má spolu s nedostatkem finančních prostředků pro online pokerové show za následek, že se téměř neobjevují žádné mladé osobnosti, které by v sobě skloubili jak tu nejvyšší úroveň dovedností, tak silnou osobnost co se týče vystupování. Proto v současné době vídáme tak málo různých show.

Taky si trochu upravili má slova na adresu panů Bitara, Lederera a Fergusona, ale podstatu mé nenávisti k nim vyjádřili de facto dobře. Jsem znechucen tím, co udělali a jak ovlivnili poker. Ray je kašpar, Howard je arogantní, blahosklonný a neschopný a Chris je lhář. Nikdy nebyli mými přáteli, nikdy jsem se o nikoho z nich moc nestaral. Nikdy jsem jim ani na vteřinu nevěřil a nebyli to lidi podle mého gusta. Čím se lišili od zbytku? Tihle tři byli ve vedení, rozhodovali o všem podstatném a nakládali s milióny dolarů jakoby od hráčů, přičemž je ještě ani neměli. Jste pěkné svině. Doufám, že už Vás nikdy neuvidím na WSOP a že budete zbytek svých životů žít v hanbě, kterou si zasloužíte. Zasloužíte si vlastní, soukromé peklo. Zasloužíte si veškerý hněv, který se na Vás snesl a ještě mnohem více. Jste odpad a zasloužili byste si několik ran basebalovou pálkou mezi nohy – jako za starých časů ve Vegas.

Osobní problémy

Dejte si dohromady, jak jsem na bublině přišel o milión dolarů, jak mi hacknuli účet a změnili má slova v PokerPlayer magazínu a pořád to bude slabý odvar toho, co se mi stalo tenhle týden v osobním životě. Jsem znechucený a v šoku. Nemá to nic společného s pokerem nebo penězi, ale je to největší zrada, se kterou jsem se musel ve svém životě vyrovnat. Jak už je jasné z nadpisu, je to osobní záležitost, takže nemůžu zacházet do detailů, ale celý leden to nakonec úplně zprasilo.

Poker

Vypadnout na bublině bylo sice hodně deprimující, ale i tak jsem si hru v tomhle eventu i v cashcovce hodně užíval. Opravdu jsem se do toho dostal, navíc strašně rád hraju proti těm nejlepším. Opět jsem měl možnost si zahrát s Philem Iveyem jak v main eventu, tak v obou high rollerech. A byla to skvělá motivace. Vlastně jsme spolu probrali tolik věcí ohledně různých strategií jako ještě nikdy. Možná to vyzní dost divně, ale je mi to fuk, protože je to pravda: Phil mi připomněl spoustu věcí ohledně turnajového pokeru, které jsem ho naučil já před několika lety. Phil rozhodně nebyl turnajovým hráčem, když byl mladší. Byl to cash game grinder a potřeboval pár rad ohledně turnajové strategie. Něco z toho, co jsme probírali, se nakonec odrazilo v jeho výsledcích a já z toho měl radost. A on mi tu laskavost teďka vrátil. Bože, jak je to jednoduché! Už se nemůžu dočkat dalšího turnaje.
Myslím, že Phil hrál absolutně fantasticky v tom $250K high rolleru i v těch dalších dvou eventech. Byl do hry opravdu zapálený a hodně se soustředil. Poker s ním je rozhodně lepší než bez něj a vypadá to, že bude mít skvělý rok 2012, což by určitě potěšilo řadu fanoušků.

15. – 21. února strávím v Brazílii hraním LAPT a nějakou zábavou na karnevalu. Hned potom budu hrát dva eventy WPT – Commerce a Bay 101. Cítím, že bych už brzo mohl trefit něco velkého.

Osobní život

Určitě bych tohle moc rozebírat neměl, ale nemůžu si pomoct. Nemám co skrývat a nějak mi to nevadí se podělit o některé věci z mého osobního života. Chodil jsem s Krisztinou Polgar, misskou Hungary Earth 2008 až do října loňského roku. Je to naprosto úžasná žena jak uvnitř, tak i navenek. Chovala se ke mně, jako se ke mně ještě žádná žena nikdy nechovala a strašně si toho vážím. Bohužel to nevyšlo, ale pořád ji mám za svou kamarádku a navždy budu.

Po tomto vztahu jsem se rozhodl dát si od vážných vztahů alespoň 6 měsíců pauzu a myslím, že to bylo opravdu dobré rozhodnutí. Chybí mi ještě dva měsíce a pak zase možná budu otevřený k něčemu podobnému, ale teď jsem single a soustředím se sám na sebe. A je to docela sranda a jsem spokojený s tím, jakým směrem se teď ubírá můj život, a hodně se těším na další budoucnost.

Poker Ambasador

Tuhle roli jsem bral vždycky vážně. Vím, že bych byl hrozným politikem, protože dávám vždy přednost brutální a upřímné pravdě a nebojím se vystoupit. Má minulost to ostatně sama dokazuje. Nikdy jsem nikoho neobral o nějaké peníze, nikdy jsem nikoho nepodvedl a nikdy jsem nebyl ten, kdo nečinně přihlíží, když se lidé chovali nepatřičně. Ať už to byli Men Nguyen, Annie Duke, JJProdigy, Russ Hamilton, Howard Lederer a další. Je naší povinností poukazovat na takové výstřelky lidí v našem odvětví.

Nikdy jsem nebyl zapletený v žádném skandálu. Dělám všechno proto, abych s lidmi, kterým věřím, vycházel dobře a takhle to u mě funguje už roky. Za posledních 10 let jsem několikrát vystoupil a nebál se promluvit, i když jsem v tom byl třeba úplně sám. Léta jsem všem tvrdil, ještě než vypukl první skandál, že UltimateBet byl podvod. Ušetřil jsem si spoustu „Já Vám to říkal“, protože by to stejně bylo k ničemu potom, co už bylo napácháno tolik škody.

Když dojde na nějaké významné pokerové záležitosti, jsem vždy na straně většiny všech hráčů. Potrpím si na striktní pravidla a strukturu. Jak poukázal Joe Hachem na Aussie Millions: „Ty se na věci díváš vždy ze všech možných úhlů pohledu, co?“. Prostě se jen snažím prosazovat rovné podmínky a pravidla tak, aby jich nikdo nemohl zneužívat ve svůj prospěch.
V současné době poker potřebuje více pozitivních ambasadorů víc než kdykoliv předtím, aby hru propagovali po celém světě. Lidé jako Phil Galfond, který je bezesporu světlou výjimkou nynější mladé generace, to chápou. Jeho blog ohledně online pokeru byl z kategorie „to si musíte přečíst“ a je z něj naprosto zřejmé, že zrovna mu opravdu záleží na tom, co je pro poker nejlepší více, než co je nejlepší pro něj samotného. Takových lidí potřebujeme co nejvíce.

Být ambasadorem má taky jednu nevýhodu – lidé Vás nemusejí mít zrovna rádi nebo se zrovna neztotožní s něčím, co řeknete, zvlášť když se jich to týká nebo je to nějak negativně ovlivňuje. Můžete tak taky přijít o některé přátele, ale o ty byste v konečném důsledku stejně asi moc nestáli.