Hned na začátku září jsem začal velice špatně. Dal si chvíli pauzu, pak to šlo zase trochu dolů. Nějaký ten downswing jsem moc neřešil a přisuzoval ho pouze externím vlivům – „někdy ten downswing přijít musel, takže nevadí“. Do toho jsem hrál vesele různé rebuye, které jsem hodně rebuyioval. Ovšemže bez žádného úspěchu. Můj stack se jenom na cash tablech zkrátil o 40 procent za pouhých 9500 hand.

Neklesal jsem na mysli, ale už mi to bylo poměrně nepříjemné. Za září jsem udělal tlustou čáru a rozhodl se „vyhrát, co jsem prohrál, zpátky“. Co se nestalo, v říjnu jsem se připravil o dalších 25% stacku, takže můj zůstatek představoval 20BB nl50. V ten moment jsem s těžkou hlavou pohřbil své poker naděje a vize. Rest in peace.

Zpětně člověk vidí všechno lépe, tedy s odstupem. A v tom byl a je můj problém. Za dobu, co hraju, se tento scénář opakoval hodně krát na to, abych si uvědomil, že chyba je a vždycky bude na mojí straně. Konkrétně je ten scénář z drtivé většiny následující – jsem na vrcholu, po vydařené session, jeden dva bad beaty mě zlomí, podvědomě přejdu do automatizovaného agro stylu, kdy neznám bratra, racionální myšlení se vytrácí, od TT a výš jsem schopný preflop jednoznačně pushovat, top pair je nuts, flush draw je nuts, co má soupeř? – nezájem, to složí, jaký je soupeř? – to je fuck, to složí.

Během tohoto cirkusového představení si stále myslím, že přece hraji svoji klasickou hru, která mě přivedla na vrchol (na který vzpomínám každé dvě sekundy a kontroluju, jestli se k němu náhodou zase nepřibližuju), takže není potřeba nic měnit, jenom hrát víc a víc a víc a ono se to podle teorie velkých čísel přetočí na moji stranu. Pak se přistihnu, jak jsem několik bi mínus a že u toho sedím nějakou tu hodinu. Tak to vypnu a druhý den zasedám za stoly s rádoby čistou hlavou. Čím míň odstupu si zachovávám, čím víc beru svoji hru za samozřejmost, tím víc mi Wladimir a Katka Winterová hrají do noty.

Závěr? Žádná tlustá čára nebyla, problém se vždycky musí řešit na vlastní hře, konstruktivně, analyticky. Blog jsem začal psát proto, abych si mohl myšlenky „formulovat nahlas“, nikoliv pouze tušit. Věřím tomu, že kdybych v září napsal do blogu, nebo jenom čistě pro sebe na papír, moje hra by v říjnu vypadala jinak.

Cíl: odstup, racionalita, výhry

Jelikož jsem do pokeru investoval část svého života, nemíním se jen tak vzdát. Uvítám jakékoliv připomínky ke své hře, zašlu staty, můžeme se domluvit na nějaké konzultaci nebo couchování. Thanks